Zeolit – moderní alternativa křemičitého filtračního písku v bazénových filtracích

Na správné funkci bazénové filtrační jednotky se podstatnou měrou podílejí vlastnosti a kvalita vhodného filtračního média. Tradičním a léty osvědčeným filtračním materiálem pro bazénové filtrační jednotky je kvalitní ostrohranný křemičitý písek. Křemičité písky se těží na řadě míst České republiky a mohou se tedy mírně lišit svým složením, nicméně pro jejich použití jako filtrační náplně v bazénové filtraci jsou podstatné dva faktory: ostré hrany jednotlivých zrn a velikost zrn (frakce), kterou pro daný typ bazénové filtrační jednotky doporučuje příslušný výrobce.

Křemičitý ostrohranný písek ale není jedinou možnou alternativou filtrační náplně bazénové filtrace. Dalším vhodným materiálem jsou přírodní zeolity. Jedná se o nerosty na bázi hydratovaných aluminosilikátů alkalických kovů a kovů alkalických zemin. Bohatě členitá trojrozměrná struktura molekul zeolitů je příčinou obrovského vnitřního povrchu, který usnadňuje zachycování tuhých, kapalných nebo plynných sloučenin uvnitř labyrintu molekul zeolitů, a to jednak na principu prosté fyzikální adsorpce nebo na základě výměny iontů - zeolity fungují jako iontoměniče kladně nabitých iontů. Přírodní zeolity se liší svým složením a geologickým původem, takže jednotlivé druhy přírodních zeolitů se od sebe odlišují svým vzhledem i konečnými vlastnostmi, základní struktura aluminosilikátového řetězce vždytvoří podstatu všech molekul. Při zahřívání zeolitu dochází k zajímavému jevu – kamínek se začíná pohybovat, jakoby tančil, a na povrchu se objevují bublinky vody, která se vlivem tepla uvolňuje z krystalové struktury nerostu. Právě tento jev – uvolňování krystalové vody, kterou molekuly přírodních zeolitů v sobě obsahují, působením tepla, dal nerostu jméno – zeo znamená var, lithos kámen, tedy varný – vroucí - kámen.

Vedle přírodních zeolitů (v současnosti je známo přibližně 50 jednotlivých typů) se můžeme v mnoha průmyslových oborech setkat s nepřeberným množstvím variet zeolitů synteticky vyráběných (cca 150 druhů). Úspěšně se používají ve speciálních technologiích odstraňování nežádoucích polutantů z vodního prostředí, jsou běžnou součástí pracích prášků a mají nepostradatelné uplatnění v chemickém průmyslu a technologiích při adsorpci a separaci plynů a par.

V procesech úpravy vody, ať už bazénové, pitné nebo ve speciálních aplikacích (sladkovodní nebo mořská akvária, apod.), se s úspěchem používají drtivou většinou zeolity přírodního původu, převážně na bázi klinoptilolitu. Výhodou klinoptilolitu je jeho vysoká afinita k amonným iontům, takže je z vodního prostředí dokáže velmi dobře odstraňovat, což je velkým plusem pro provozovatele domácích bazénů, do kterých se amoniakální dusík nezanedbatelnou měrou dostává z těl koupajících se (pot, moč) při nedostatečné hygieně plavců. Klinoptilolit dokáže také v určité míře vázat z vody vápenaté a hořečnaté ionty, které při vyšší koncentraci mohou způsobovat vznik nežádoucích inkrustů na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství, nicméně v případě vyšší „tvrdosti vody“ je vhodné použít spíše speciální přípravky bazénové chemie, určené pro tyto situace.

V případě cíleného využití zeolitu nejen jako filtračního média v bazénové filtraci, ale i jako iontoměniče, je nutné mít na paměti jeho pravidelnou regeneraci. Po určité době, kterou bohužel nelze jednoznačně obecně určit, protože závisí na konkrétním složení vody a využívání bazénu, dojde k vyčerpání výměnné kapacity a zeolit jako iontoměnič přestává plnit svou funkci. Proces regenerace spočívá ve vytěsnění zachycených protiiontů a převedení iontoměniče zpět do pracovní formy navázáním iontů z regeneračního roztoku. K regeneraci zeolitu, sloužícího jako filtrační médium v jednotce bazénové filtrace domácích bazénů, se s úspěchem používá 10% roztok chloridu sodného. Před vlastní regenerací je třeba zeolit vždy vyprat a odstranit tak zachycené nerozpuštěné nečistoty. Regenerace zeolitu se provádí mimo bazénovou filtraci ve vhodné nádobě o dostatečně velkém objemu. Vypraný zeolit se vloží do připraveného roztoku chloridu sodného, který se nechá za občasného promíchání působit alespoň 12 hodin (nejlépe do druhého dne). Následně se regenerovaný zeolit dobře propláchne čistou pitnou vodou a vrátí se zpět do bazénové filtrace.

Co se týče péče o zeolit jako filtrační médium, stejně jako v případě klasického filtračního křemičitého písku je nutné zeolitovou filtrační náplň pravidelně prát a odstraňovat z ní zachycené nerozpuštěné nečistoty.

Na rozdíl od křemičitých filtračních písků pro bazénové filtrace se v případě využití zeolitu neklade takový důraz na úzké rozmezí velikosti zrn. Postupným pokusným ověřováním a testy bylo zjištěno, že nejvhodnější frakce zrn zeolitu pro bazénové filtrační jednotky se pohybuje v rozmezí 1 až 2,5 mm velikosti zrna. Při velikosti zrn pod 1 mm už může docházet k tlakovým ztrátám na filtru, což vede ke snížení účinnosti filtrace, naopak, při větších rozměrech zrn mohou nežádoucí nečistoty z bazénové vody procházet mezerami v bazénovém filtru a vracet se zpět do bazénové vody, takže filtrační proces nebude dostatečně efektivní.

Využití zeolitu jako filtračního média v bazénových filtracích, ať už jako klasické filtrační náplně nebo jako iontoměniče, si nachází postupně cestu k stále širšímu okruhu majitelů domácích bazénů. Až budete měnit filtrační náplň v bazénové filtraci, vyzkoušejte kvalitní přírodní zeolit - nebudete jeho vlastnostmi zklamáni.