Podzemní voda – zdroj vody k napouštění bazénu?

Řada provozovatelů domácích bazénů využívá existence vlastního zdroje vody k napouštění svého zahradního bazénu před letní koupací sezónou. Nejčastěji se jedná o soukromé studny nebo vrty, ze kterých je čerpána podzemní voda. Méně obvyklé je k napouštění domácího bazénu využít vodu povrchovou nebo zachycenou dešťovou vodu.

Každý z výše zmíněných druhů vod má svá specifika. Pojďme se podrobněji podívat na podzemní vody a jejich charakteristické vlastnosti, které velkou měrou podmiňují jejich vhodnost či nevhodnost stát se potenciálním zdrojem pro domácí zahradní bazén.

Podzemní vody se vyskytují pod povrchem krajiny v zemských dutinách nebo ve zvodnělých vrstvách, kde jsou v přímém kontaktu s horninami, což do velké míry předurčuje jejich konkrétní složení. Podle celkového chemického složení se podzemní vody dělí na vody prosté a minerální vody, kdy rozhodovacím kritériem je obsah rozpuštěných látek - prostá podzemní voda má nízký obsah minerálních látek.

V zemské kůře najdeme podmínky pro vznik podzemních vod zhruba do hloubky 10 km pod povrchem. Zásoby podzemních vod jsou doplňovány trojím způsobem: infiltrací srážkových a povrchových vod, kondenzací vodní páry v půdě a vznikem a kondenzací vodních par z magmatu. K doplňování zásob podzemních vod dochází většinou v jarních měsících, naopak v letním, podzimním a zimním období se zásoby podzemních vod zmenšují a dosahují minima. V horských oblastech s dlouhodobou sněhovou pokrývkou může docházet k časovému posunu ve výskytu minimálních hladin podzemních vod. V České republice se největší zásoby podzemních vod nacházejí v kvarterních sedimentech podél středního toku Labe, Orlice, Moravy, Bečvy, Svratky, Opavy, Ostravice a Morávky a dále pak v křídových sedimentech v povodí Kamenice, Ploučnice, oblasti Třeboňské pánve, Chebu apod.

Výsledné chemické složení podzemní vody je výsledkem vzájemného působení horninového prostředí, se kterým podzemní voda přichází do kontaktu, srážkových a povrchových vod a podzemní atmosféry. Určujícím činitelem je složení půd a hornin, kterými voda při svém podzemním oběhu protéká a také složení povrchových a srážkových vod v dané lokalitě, což je zvlášť důležité v oblastech se silně znečištěnou atmosférou. Přímé rozpouštění obvykle nezpůsobuje vyšší koncentrace rozpuštěných látek v podzemní vodě, protože do vody tímto způsobem mohou přecházet jen snadno rozpustné minerály na bázi síranů nebo chloridů (sádrovec, kamenná sůl, sylvín, karnalit apod) nebo huminové látky, obsažené v půdě. Pokud je v podzemní vodě přítomen oxid uhličitý, mohou do vody přecházet i jinak méně rozpustné minerály – např. málo rozpustné uhličitany vápníku, železa nebo manganu působením oxidu uhličitého přecházejí na rozpustné hydrogenuhličitany a voda se tak obohacuje vápníkem, hořčíkem, železem nebo manganem. Srážkové vody mohou ve znečištěných oblastech obohacovat podzemní vody nežádoucím způsobem toxickými kovy nebo uhlovodíky. Zvláštní roli v ovlivňování složení podzemních vod mají jílové minerály – fungují jako poloproustné membrány, propouštějící elektroneutrální částice a zadržující částice elektricky nabité. Díky tomuto procesu mohou vznikat lokality s velmi mineralizovanými podzemními vodami.

Chemické složení podzemních vod se díky cirkulaci v horninovém prostředí mění v horizontálním i vertikálním směru s postupným ustalováním rovnováhy. Pro podzemní vody ve svrchních zemských vrstvách je charakteristický převažující obsah hydrogenuhličitanů, síranů, dusičnanů, vápníku a hořčíku s tím, že celková mineralizace podzemní vody je obvykle malá. V přechodné hlubší zóně jsou podzemní vody více mineralizované a v chemickém složení najdeme více zastoupeny chloridy, sodík a draslík. Pro podzemní vody, formované hluboko pod zemským povrchem, je charakteristická velká mineralizace a převládající obsah sodíku a chloridů, dále také sulfidů nebo rozpuštěného sirovodíku.

Významným ukazatelem podzemní vody je teplota. U většiny pramenů nebo mělkých podzemních vod se pohybuje okolo 10°C. Denní změny teploty se projevují jen do hloubky asi 0,5 až 1 m. Teplota podzemních vod v hloubce 20 až 30 m je už poměrně stálá a vzrůstá s hloubkou v závislosti na tzv. geotermickém stupni (přibližně o 1°C na každých 30 m až 35 m).

Z hlediska správného provozu domácího bazénu a údržby bazénové vody je stěžejním parametrem podzemní vody hodnota pH. Nejčastěji se hodnota pH v podzemních vodách pohybuje v rozmezí cca od 5,5 do 7,5, ale výjimečně může být i nižší než 5,0 nebo vyšší než 8,0. Správná hodnota pH bazénové vody během provozu by se měla nacházet v intervalu 6,8 až 7,4.

Jaké jsou praktické dopady výše uvedených informací v údržbě bazénové vody v domácím bazénu během koupací sezóny? Nelze předem striktně prohlásit, že podzemní voda není vhodná k napouštění domácího bazénu. Méně mineralizované podzemní vody mohou svými vlastnostmi bazénovému provozu docela dobře vyhovovat, nicméně u více mineralizovaných podzemních vod může nastat situace, kdy se v průběhu koupací sezóny objeví problémy s udržením žádoucí kvality bazénové vody, kterým bychom se v případě napouštění bazénu vodou z veřejného vodovodního řadu pravděpodobně vyhnuli. Vždy je třeba přihlédnout ke konkrétnímu složení podzemní vody a vzít v úvahu její nejdůležitější parametry – hodnotu pH, obsah vápníku, hořčíku, železa, manganu, a v neposlední řadě „celkovou tvrdost“ podzemní vody. Investice do analýzy těchto nejdůležitějších parametrů podzemní vody a jejich znalost se Vám v koupací sezóně mnohonásobně vrátí.

Mezi přípravky bazénové chemie značky PWS naleznete mimo standardních produktů pro úpravu hodnoty pH (pod názvem pH plus nebo pH mínus) i speciální produkty, dobře řešící specifické problémy, které se v souvislosti s využitím podzemní vody v bazénovém provozu během koupací sezóny mohou vyskytnout. Přípravek PWS Snížení tvrdosti bude Vaším velkým pomocníkem v případě, že podzemní voda obsahuje vyšší koncentrace vápenatých nebo hořečnatých iontů, což se během koupací sezóny projeví nežádoucím bělavým zákalem bazénové vody či šedobílými tvrdými inkrusty na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství. PWS Snížení tvrdosti obsahuje speciální účinnou látku, schopnou převést nerozpustné sloučeniny vápníku a hořčíku trvale zpět do rozpustné formy a eliminovat i případný další budoucí vznik nerozpustných sloučenin těchto kovů. Dávkování přípravku PWS Snížení tvrdosti je individuální a závisí na konkrétní hodnotě koncentrace iontů vápníku a hořčíku v podzemní vodě. Suma vápníku a hořčíku je často označována jako tzv. „tvrdost vody“ – termín se vztahuje k jevu, známému od konce 18. století, kdy při úpravě zeleniny vařením bylo vypozorováno, že zelenina při vaření ve vodě s vyšší koncentrací vápníku a hořčíku zůstává dlouho tvrdá, což dalo pravděpodobně popud k tomu, že takové vody začaly být nazývány „tvrdými“ a ostatní „měkkými“. Ačkoliv vyhláška 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, dovoluje uvádět sumu vápníku a hořčíku pouze v jednotkách mmol/l, často se v praxi setkáváme se zastaralým vyjadřováním „celkové tvrdosti“ v německých, anglických, francouzských či amerických stupních, které se liší ve svých definicích a bývá tedy složité dobrat se konkrétní hodnoty koncentrace. Pro snazší orientaci uvádíme následující přepočet: 1 mmol/l = 5,6°něm = 7,02°angl = 10°franc = 100°amer.

Vyšší koncentrace železa a manganu v podzemní a následně bazénové vodě mohou během koupací sezóny způsobovat nežádoucí hnědavý zákal bazénové vody a vznik koloidních rezavě hnědých až černých sraženin, které zhoršují kvalitu bazénové vody a její průzračnost. Řešením je aplikace silného oxidačního činidla na bázi aktivního chloru, který dokáže převést železo z oxidačního stupně 2 na stupeň 3 do formy nerozpustného hydroxidu železitého, který se následně vyloučí ve formě amorfní sraženiny. Při tomto procesu je nutné dodržovat optimální rozmezí hodnoty pH, protože právě v intervalu hodnot pH 6,5 až 7,5 je rozpustnost hydroxidu železitého nejnižší. Srážením železitých solí zásadami vznikají červenohnědé sraženiny hydratovaných oxidů železa. Někdy ke vzniku sraženiny stačí pouhé provzdušnění podzemní vody. Co se týče manganu, v případě jeho vysokých koncentrací v podzemní vodě nedoporučujeme takovou vodu používat k napouštění domácího bazénu. Odstraňování manganu z podzemní vody je složitější než u železa, mangan je vůči působení oxidačních činidel odolnější a proces musí probíhat při vyšší hodnotě pH než při odstraňování železa.

Při plánování využití podzemní vody z vlastní studny nebo vrtu vždy pečlivě rozvažte, zda případná finanční úspora za neodebrání vody z veřejného vodovodu skutečně vyváží řešení případných problémů se zhoršenou kvalitou bazénové vody během provozu v koupací sezóně, vyplývajících z charakteristických vlastností a složení dané podzemní vody. Znalost základních parametrů podzemní vody a jejich pečlivé posouzení je elementární podmínkou budoucího bezproblémového provozu domácího bazénu v náročné koupací sezóně.