Sůl do bazénu- moderní způsob úpravy bazénové vody

Úprava bazénové vody v domácích bazénech pomocí solného roztoku – tedy roztoku chloridu sodného – je prezentována jako šetrný a nechemický způsob úpravy bazénové vody. Pokud je součástí bazénové technologie tzv. salinizační jednotka, stačí nasypat do bazénové vody odpovídající množství soli ve formě chloridu sodného a salinizační jednotka se sama postará o udržení žádoucí kvality bazénové vody bez nutné aplikace dalších přípravků bazénové chemie. Je tomu skutečně tak? K jakým procesům v bazénové vodě dochází a jaké vznikající účinné látky ovlivňují její výslednou kvalitu?

Princip úpravy bazénové vody pomocí roztoků soli spočívá v elektrolýze slaného roztoku a následnému vzniku aktivního chloru ve formě kyseliny chlorné či chlornanového aniontu, které svou oxidační silou spolehlivě eliminují nežádoucí organické znečištění bazénové vody a zabezpečují tak její požadovanou kvalitu během koupací sezóny. Vlastní účinnou látkou, která působí v konečném výsledku v bazénové vodě, je tedy aktivní chlor. Jedná se tak o obdobný způsob úpravy bazénové vody, jako při používání přípravků bazénové chemie na bázi aktivního chloru.

Na trhu bazénové chemie se můžeme setkat s mnoha druhy solí do bazénů. Pro snazší orientaci v této nabídce je třeba si nejdříve říci, co je to vlastně sůl. V tomto slova smyslu za sůl považujeme sloučeninu chlorid sodný, který se v přírodě vyskytuje jako dominantní složka mořských a oceánových vod a také ve formě nerostu halitu, tedy soli kamenné. Původ kamenné soli nás vrací oklikou k pradávným mořím, jejichž vysoušením, krystalizací a následným překrytím a posuny zemských desek před miliony let vznikala dnešní ložiska soli ve formě halitu. Veškerá sůl, se kterou se na Zemi setkáváme, tedy pochází z moře. Kamenná sůl se zpočátku těžila podobně jako jiné horniny či nerosty, tedy pracným dobýváním a následným transportem v podobě velkých kusů na povrch, kde byla následně drcena na velikost zrn, vhodnou k dalšímu využití soli. V dnešním způsobu získávání soli kamenné převažuje tzv. mokrý způsob těžby, kdy je do prostoru ložiska vháněna voda a vzniklý roztok solanky je čerpán zpět na povrch, kde je následně zpracováván. V sousedství České republiky nalezneme nejbližší solné doly v Polsku, Rakousku či Rumunsku.

Způsob průmyslového získávání mořské soli je v podstatě podobný – jedná se zpracovávání koncentrovaného roztoku solanky, jeho vysoušení a čištění pomocí několikanásobné krystalizace. I dnes ale najdeme v některých přímořských oblastech tradiční ruční postupy získávání soli z mořské vody.

Na sůl pro úpravu bazénové vody, používanou v bazénových technologiích se salinizačními jednotkami, jsou kladeny velké nároky z hlediska čistoty. Vzhledem k tomu, že se jedná o elektrolytický proces, je velmi nežádoucí vnášet spolu se solným roztokem do prostoru elektrod jakékoliv další cizorodé znečištění, ať už ve formě rozpuštěných anorganických solí nebo organických látek. Obzvlášť nežádoucí je přítomnost iontů vápníku, hořčíku nebo železa. Tyto ionty ve vyšších koncentracích zkracují životnost elektrod a snižují účinnost celého procesu. Proto je vhodné vybírat takové bazénové soli, u kterých je deklarován co nejvyšší obsah chloridu sodného.

Při rozhodnutí o pořízení salinizační jednotky a používání bazénové soli k úpravě bazénové vody je třeba mít na paměti, že slané roztoky působí korozivně na materiály, se kterými přicházejí do styku, a zohlednit skutečnost, zda nemůže dojít k poškození povrchu domácího bazénu či bazénového příslušenství.